Bohol je jedním z Visayanských ostrovů, které leží v samotném srdci Filipín. Tento jedinečný ostrov svou krajinou je velký asi jako Mallorca, zaujímá zvláštní místo ve filipínské historii. Právě na tomto ostrově byla v roce 1565 uzavřena první formální dohoda mezi ostrovany a španělským královstvím, které si činilo na ostrovy nárok. Místní náčelník Datu Sikutana uzavřel smlouvu o přátelství s Miguelem Lópezem de Legazpi, vyslancem krále Filipa II. Španělského, po němž nese souostroví své jméno. Oba muži smlouvu zpečetili vypitím vína s příměsí vlastní krve, kterou nechali do poháru nakapat ze zápěstí. Od té doby se tomuto dokumentu říká “Pokrevní smlouva”.

V dnešní době ostrov Bohol je především zemí Čokoládových vrchů. Je tu celkem 1268 strmých, pravidelných kopečků, které se mačkají na plošině ve středu ostrova a jejichž vrcholky dosahují výšky od 30 do 100 metrů. Na první pohled vypadají spíš jako bábovky obřích dětí než jako dílo přírody. mají tvary kuželů nebo kupolí a stojí vedle sebe jako kupky sena na poli. Jejich svahy pokrývají trsy tvrdých trav, které v období sucha, od února do května, tak seschnou, že se kopce zbarví do čokolády. Pak přijde období tropických dešťů, znovu vzkřísí traviny k životu a všechny kopce se zbarví do svěží zelené.

jak vznikly tyto zajímavé kopce není jednoznačně prokázaný, ale je zřejmé, že je podmíněný jak vlhkým oceánským podnebím Filipín, tak vlastnostmi vápence, v němž se tato zvláštní, hravá krajina vytvořila. Podobné útvary můžeme nalézt kuželového krasu v v Číně nebo škrapových polí v Dinárském krasu nejsou filipínské vápence zcela čisté ani dost vysoké. Obsahují příměsi jiných prvků a minerálů činí vápenec odolnější vůči zvětrávání a také jejich postupnost je menší, a proto nevznikají podzemní jeskyně. vrstva půdy a travní porosty navíc chrání vápenec před působením dešťové vody.

Jako každá civilizace má své pověsti a báje, i zde Filipínci mají legendy ostrovanů z Boholu mají pro původ Čokoládových vrchů. jedna pověst vypráví o bitvě mezi dvě rozzuřenými obry, kteří na sebe po celé dny bez ustání vrhali kameny, a však žádný nezvítězil. Unavení obři se nakonec smířili a odešli z ostrova, jen kameny zůstaly tam kde dopadly. jiná legenda vypráví o smutném obru Arogo, který vášnivě miloval pozemšťanku jménem Aloya a rozhodl se ji unést. ona však jeho dvoření odmítala, chřadla a nakonec zemřela. A Čokoládové vrchy jsou zkamenělé slzy nešťastného obra.