V roce 1892, Jean Bochaton rodák a tesař z Gavot, získá povolení ke stavbě „dřevěného schodiště s použitím železného materiálu umožnit návštěvu Gorges du Pont du Diable.“ Pravděpodobně objevil tyto soutěsky ve společnosti archeologů, kteří měli přístup k této ledovcem vytvořené soutěsce. S pomocí kováře a kameníka nejprve vybudoval schody k dosažení řeky Dranse. V létě roku 1893 byla soutěska otevřena pro první návštěvníky. V následujících letech dokončí Jean Bochaton vývoj trasy proti proudu tak, aby bylo možné projít celé místo. 

V roce 1908 jsou soutěsky konečně klasifikovány Ministerstvem výtvarných umění za jejich estetickou hodnotu. Trvalo patnáct let práce na vybavení celé lokality s chodníky, schody nebo schody vytesané ze skály. Tyto instalace přežijí svého tvůrce, některé až do roku 1950. Po té byla soutěska přebudována do dnešní podoby.

Jean Raibaud přijal opatření pro nárůst účasti po příchodu placené dovolené. Uvažuje o nových instalacích. Začala v roce 1939, budou dokončeny po druhé světové válce, v roce 1951.  Roku 1949 byla vybudována na řece, přehrada Jotty kilometr proti proudu.

Mosty byly rekonstruovány a doplněn nový materiálem: Hlavní budovy, parkovištěm, lesoparkem … Pečlivě udržované, brány vždy umožnit širší publikum objevovat tento originální a velkolepé místo, které hostí každý rok více než 50 000 návštěvníků! 

Devil’s Bridge Gorge : údolí, již hluboko Jotty, končí úzkou trhlinou, hlubokou a částečně pod zemí; Dranse de Morzine narazil na odpor vápencového pruhu podobný tomu, který bude muset projít mezi Vernazem a Pombourgem nebo průsmykem Bioge.

Opakování těchto překážek při ražení cesty údolím lze vysvětlit místní geologií: křídové maraly pokrývají jurský vápenec. Tyto materiály – mořské sedimenty v počátku – prošly obrovským tlakem Alp ve stádiu formování; odrazili se v záhybech asi o kilometrové široce, střídavě se objevují podél Dranse, který je zařezával po ledovcích.