‚‚Všechny cesty vedou do Říma‘‘
Městský stát Vatikán
Vznikl na základě tzv. Lateránských dohod, které byly uzavřeny mezi italským státem a Svatým stolcem 11. února 1929. V čele státu stojí papež jako hlava katolické církve. Vatikán se rozkládá při pravém břehu Tibery na území Vatikánského kopce v místech, kde je pohřben sv. Petr, první papež katolické církve. Celková plocha městského státu je 0,44 km², má cca 900 obyvatel . Veřejnosti je přístupná jen bazilika sv. Petra a kopule za 5€ se všemi schody až na vrchol nebo 10€ použití výtahu a 350 schodů, dále jsou Vatikánská muzea a na objednávku i Vatikánské zahrady.
Původně se nad hrobem sv. Petra klenula skromná kaplička. V roce 324 zde nechal římský císař Konstatntin, jež přišel na křesťanskou víru, postavit okázalou raně křesťanskou baziliku, která během staletí prošla mnoha požáry, pleněním, přestavbami a dostavbami. Úpadek baziliky, který začal přesídlením papežů do Avignonu (1309 – 1377), pokračoval i v 15. století. Až v roce 1451 vydal papež Mikuláš V. bulu, kterou byla zahájena nová éra tohoto chrámu. První projekt, jimž začala obnova baziliky, vypracoval L. B. Alberti, až do roku 1452 vedl stavbu nové baziliky B. Rosselino. V roce 1455 umírá papež Mikuláš V. a práce na bazilice na několik let končí. Počátkem 16. století papež Julius II. znovu oživuje plány na výstavbu nového chrámu v čistě renesančním slohu a od roku 1505 začíná více než stoletá historie jeho výstavby. Od té doby se na tomto velkolepém díle vystřídali nejlepší architekti a umělci několika generací. Přestavba baziliky se realizovala podle Bramatova velkolepého projektu, který chtěl vybudovat kostel ve tvaru řeckého rovnoramenného kříže s velkou střední kopulí a čtyřmi menšími postranními kupolemi. po Bramantově smrti pokračuje vy výstavbě Raffael a po jeho předčasném úmrtí se díla ujímá da Sangallo. V roce 1547 přebírá stavební vedení Michelangelo. Na počátku 17. století Maderno změnil původní půdorys na tvar latinského kříže a dokončil barokní průčelí baziliky. O něco později Bernini doplnil chrámový komplex o eliptickou kolonádu Svatopetrského náměstí – Piazza di S. Pietro s 284 sloupy a 88 pilíři.
Na Svatopetrském náměstí je umístěn obelisk, zdobící náměstí od roku 1586, původně stal uprostřed cirku, který se v těchto místech nacházel za vlády císaře Nerona. Fontány jsou od Berniniho a Maderna.
Majestátní průčelí od C. Maderna je 115 m široké. Nad hlavních vchodem je krásný reliéf, zachycující jak Kristus předává klíče sv. Petrovi. O něco výše se nachází lodžie, ze kterého se oznamuje zvolení nového papeže a odkud papež uděluje apoštolského požehnání Urbi et Orbi.
Raně barokní atrium patří k nejkrásnějším v Římě. Nad vstupem je Giottova mozaika Lodička – Navicella symbolizující církev. Nalevo vévodí jezdecká socha Karla Velikého (Cornacciho, 1725), který byl korunován na císaře v bazilice sv. Petra v roce 800. Do baziliky vedou patery dvěře.
Střední portále je vzácná litecká práce florentského misrta Filerata z první poloviny 15. století poslední brána vpravo je slavná Porta Santa, která se otevírá jednou za dvacet pět let při zahájení tzv. Milostivého léta. Jakmile vstoupíme od baziliky, zasáhne nás majestátnost a vznosnost tohoto největšího svatostánku na světě. Je pojat jako oslava svatosti katolické církve a je vrchovatě naplněn relikviemi a nesčetnými poklady, které jsou uchovány v nádherné směsici renesance a baroka. Při vstupu do hlavní lodi jsou dvě kropenky se svěcenou vodou z 18. století a bronzová socha sv. Petra ze 13. století. Do podlahy střední lodi jsou zapuštěna čísla a bronzové nápisy označující délku katolických chrámů v různých zemích, najdeme zde i pražskou kapitulu sv. Víta (124m). Celková délka svatopetrské baziliky je 211,5 m.
Pokud začneme kapli Piety, která je umístěna hned v pravo při vstupu do baziliky se slavnou Michelangelovou Pietou. Toto dílo vytvořil umělec ve věku pouhých 24 let. Bohužel při posledním útoku fanatického návštěvníka, byla Pieta schována za neprůstřelné sklo.
Dalšími je Kaple sv. Šebestiána – Domenichinova mozaika zachycující světcovo utrpení
Kaple Největší svátosti neboli Capple di S. Sacramento – bohatě vypracované ciborium podle návrhu od Berniniho.
Kaple Řehořova – skvostně vyzdobená G. Della Portu v 16 století, na oltáři upoutá vzácná freska Panny Marie ustavičné pomoci.
Prvá příčná loď a hned první oltář vpravo je zasvěcen sv. Václavovi, patronu české země a ochránci národa českého. Oltářní mozaikový obraze sv. Václava je od G. Caroselliho. Mozaiky po stranách zobrazují slovanské věrozvěsty sv. Cyrila a Metoděje. Podle předlohy J. Kohlera je zhotovil prof. Bedini.
Apsida: stolice sv. Petra, okázalý barokní komplex vypracovaný Berninim, jehož součástí je starý dřevěný stolec, ne němž podle pověsti světec sedával. Při stěnách apsidy jsou umístěny hrobky dvou papežů: náhrobek Urbana VIII. Berberiniho od Berniniho a náhrobek Pavla III. od G. Della Porty. Nyní je čas zvednout hlavu, která se opravdu zatočí. Obdivujeme gigantickou Michelangelovu kopuli, považovanou za vůbec největší stavitelské dílo kdy realizované. Kopule, vysoká zhruba 120 metrů, je nesena čtyřmi pilíři, do nichž Bernini vytesal výklenky pro sochy čtyř světců: sv. Heleny, sv. Veroniky, sv. Longina a sv. Ondřeje. Do centrálního prostoru pod kupolí je umístěn baldachýn, vrcholné dílo Berniniho, vypracované z bronzu, potřebný kov byl získán z bronzových soch původně stojících v předchrámí Pantheonu.
Jedním ze symbolů Vatikánu je Švýcarská garda, vojenská jednotka Svatého stolce, jejíž zodpovědností je osobní bezpečí papeže a lidí pobývajících na území městského státu. Papežská švýcarská garda vznikla na základě smlouvy s katolickými kantony Švýcarské konfederace z roku 1506. Její příslušníci se vyznamenali během plenění Říma roku 1527. Všichni rekruti musí být katolického vyznání, nesezdaní muži švýcarské národnosti, kteří dokončili základní vojenskou službu ve Švýcarské armádě, mezi 19 a 30 lety, a nejméně 174 cm vysocí. Členové gardy jsou vybaveni střelnými zbraněmi, tradičně také halapartnami, a vycvičení jako bodyguardi. Současně jsou členy vatikánského fotbalového týmu.
V minulosti k ozbrojeným složkám Papežského státu patřili také Papežští zuávové, Palatini, Vznešená garda a Korsická garda. Všechny vojenské složky s výjimkou Švýcarské gardy byly v roce 1970 papežem Pavlem VI. rozpuštěny a četnictvo (Corpo della Gendarmeria) bylo přesunuto z vojenské do civilní sféry. Corpo della Gendarmeria je četnictvo, policie a bezpečnostní jednotka Města Vatikán a jeho exteritoriálních majetků. Jejím úkolem je dohled nad veřejným pořádkem, kontrola hranic, dodržování zákonů, dopravní kontrola a kriminální vyšetřování v Městském státu Vatikán včetně zajištění bezpečnosti papeže mimo území Vatikánu. Sbor má 130 členů a je na rozdíl od Švýcarské gardy podřízen vedení Městského státu Vatikán.
Přes svou nepatrnou velikost má Vatikán vlastní rozhlas, televizi, noviny, banku, poštu, lékárnu, supermarket, heliport i železnici s nádražím. Městu slouží od roku 1930 nezávislý moderní telefonní systém, spravovaný Vatikánskou telefonní službou (italsky Servizio dei Telefoni dello Stato della Città del Vaticano).
Vatikánská pošta byla založena ihned po vzniku státu Vatikán v roce 1929. Poštovní služby, navazující na dlouhou historii pošty papežského státu, bývají považovány za jedny z nejlepších na světě. Ročně zpracují na 140 tun pošty a šest milionů pohlednic. Ikonické jsou žluté poštovní schránky. Vatikánské poštovní známky jsou mezi sběrateli ceněné a oblíbené.
Radio Vatikán (italsky Radio Vaticana) od roku 1929 vysílá na krátkých, středních i velmi krátkých vlnách a na internetu. Přináší informace z Vatikánu a katolického světa i podrobné reportáže o činnosti papeže a o jeho cestách. Televizní vysílání připravuje od roku 1983 Vatikánské televizní centrum, přičemž části programu souběžně vysílají i jiné italské nebo katolické televizní kanály, například Telepace či RAI (pod značkou Rai Vaticano). Rozhlas, televize a další média, včetně deníku L’Osservatore Romano byla v roce 2015 převedena do správy Dikasteria pro komunikaci, které je později sloučilo pod hlavičkou internetového portálu Vatican News.
Sixtinská kaple
Sixtinská kaple je známá svými freskami, od umělců jako byli Perugino, Domenico Ghirlandaio a Sandro Botticelli. Na stropě je proslulá nástěnná malba Poslední soud od Michelangela nebo jeho Stvoření Adama. K umělcům, kteří vyzdobili interiéry dalších prostor ve Vatikánu, patří i Raffael Santi a Fra Angelico. Například v severním křídle Apoštolského paláce se nachází Raffaelovy sály, z nichž nejznámějším je Síň segnatura, kde lze spatřit proslulé Raffaelovy fresky Athénská škola nebo Disputace o Svátosti oltářní.
Vatikánská knihovna
Vatikánská knihovna ve svých sbírkách opatruje největší sbírku rukopisů na světě (přes 80 000) a kolem 1 600 000 tištěných knih, včetně téměř 9000 prvotisků (inkunábulí), vzácných knih vytištěných v počátcích knihtisku. Pečuje ale i o rozsáhlé sbírky mincí a medailí, grafické listy a fotografie. Byla založena v polovině 15. století Mikulášem V. Jednou z nejcennějších knih, které má tato instituce ve svých sbírkách, je Vatikánský kodex – jeden z nejstarších a nejlépe dochovaných rukopisů řecké bible. Unikátem jsou též Bodmerovy papyry 14–15, jež obsahují Lukášovo a Janovo evangelium z roku 200.
Pinacoteca
Nová vatikánská Pinacoteca (Galerie umění) byla slavnostně otevřena 27. října 1932 v budově, kterou speciálně postavil architekt Luca Beltrami pro Pia XI. Byl postaven v devatenáctém století Square Garden, izolovaný a zcela obklopený alejemi, na místě považovaném za vhodné pro zajištění nejlepších světelných podmínek jak pro správné uchování děl, tak pro jejich optimální estetické vylepšení. Byla tak vyřešena odvěká otázka vystavení obrazů, které se neustále přemisťovaly po Apoštolských palácích kvůli chybějícímu prostředí, které by odpovídalo jejich významu. První sbírku pouhých 118 vzácných obrazů vytvořil papež Pius VI. kolem roku 1790. Byla krátká, protože po Tolentinské smlouvě (1797) byla některá z největších mistrovských děl přenesena do Paříže. Myšlenka umělecké galerie, chápaná v moderním slova smyslu jako výstava přístupná veřejnosti, se zrodila až v roce 1817 po pádu Napoleona a následném návratu velké části děl k němu patřících církevnímu státu. podle pokynů Vídeňského kongresu. Sbírka se v průběhu let stále rozrůstala dary a nákupy, až dosáhla současného jádra 460 obrazů, rozdělených do osmnácti místností podle chronologie a školy, od tzv. Primitivů.
Apoštolský palác
První zprávy o budovách určených k bydlení římského biskupa u hrobu sv. Petra, nazývaných episkopy , pocházejí z doby Konstantina s papežem Liberiem , ale prvním papežem, který se o tyto budovy zcela jistě staral, ab utroque latere z r. starověkou bazilikou byl papež Symmachus v pátém století, ve kterém se slavily koncily a konzistoře a možná na stejných místech papež Pelagius II poskytl útočiště chudým a starým obyvatelům města .
Navzdory škodám způsobeným barbarskými invazemi se zdá, že ve stejných budovách mohl ve stejném období sídlit Karel Veliký a papež Lev III.postavil nové budovy a papež Lev IV obehnal budovy tehdy existující na vatikánském kopci hradbami, což dalo vzniknout stejnojmennému městu . Pravděpodobně úplně prvním jádrem budovy, kolem které byly přidány následné v současnosti viditelné expanze, bylo dílo Evžena III ., ale první důležité zásahy na sever od vatikánské baziliky měly za cíl trvale ubytovat papeže, kteří tam museli chodit sloužit, vyhýbat se jejich opakovaným přesunům z Lateránského paláce, lze vysledovat až k papežům Inocentu III. a Mikuláši III
Papežové vždy věnovali velkou pozornost architektonické kvalitě svých soukromých kaplí. Patří tedy mezi nejpozoruhodnější kusy Apoštolského paláce. Některé z nich jsou známé po celém světě. Historicky nejstarší byla postavena pro papeže Mikuláše V. (1447-1455), který stavbu kaple nesoucí jeho jméno svěřil Fra Angelicovi . O dvacet osm let později nechal papež Sixtus IV. (1471-1484) postavit novou kapli: budoucí Sixtinskou kapli . V roce 1537 nařídil papež Pavel III. (1534-1549) stavbu Pavlínské kaple , kterou částečně vyzdobil Michelangelo Buonarroti .Sixtinská kaple . Během značného rozšiřování budovy na objednávku papeže Sixta V. (1585-1590) bylo postaveno nové křídlo. Papežské byty byly přeneseny do tohoto nového křídla, odděleného od starého paláce nádvořím San Damaso . I dnes právě v tomto křídle – často nazývaném palác Sixta V. – sídlí papež. Vývoj této části paláce dokončili nástupci papeže Sixta V. Papež Urban VIII. (1623-1644)
Nejznámější kaplí v Apoštolském paláci je Sixtinská kaple . Jeho návštěva je obecně začleněna do itineráře vatikánských muzeí .
Tato kaple byla pověřena papežem Sixtem IV. , který nahradil předchozí kapli magnam postavenou Mikulášem III. na stejném místě a nyní chátrající, které dal své jméno. Postaven od roku 1475 také s obrannými funkcemi a bastionovými stavbami, umístěnými na vnějším jižním okraji nedávného areálu, byl slavnostně otevřen 15. srpna 1483 , na svátek Nanebevzetí Panny Marie., kterému byla kaple zasvěcena. Rozměry (40 m délka a 13 m šířka) přesně odpovídají rozměrům jeruzalémského chrámu.
Je to nejméně známá, ale nejdůležitější část Apoštolského paláce. Je nejméně známá, protože na rozdíl od částí zahrnutých do itineráře Vatikánských muzeí není obecně přístupná veřejnosti. Je to však nejdůležitější část, protože právě tam žije a pracuje papež se svými nejbližšími spolupracovníky. Papež František ho neokupuje, protože většinu času sídlí a pracuje v Domus Sanctae Marthae . V této části Apoštolského paláce by měl být věnován zvláštní prostor paláci Sixta V. (východní křídlo nádvoří San Damaso), protože zde žije a pracuje papež, přijímá své návštěvy, zejména hlavy států a vlády a kde žije a pracuje kardinál státní sekretář(v 1. patře).
Bronzové dveře jsou od roku 1663 hlavním vchodem do Apoštolského paláce . Nachází se na konci budovy, která vpravo spojuje baziliku San Pietro s kolonádou náměstí. Po celý den je hlídán hlídkou Papežské švýcarské gardy, kterou tvoří seržant a dva halapartníci. Chodba, která vede podél náměstí svatého Petra , vede do vestibulu Scala Regia . Ten, napravo zdobený sochou Berniniho (1670) císaře Konstantina I. v extázi Kristova kříže, také umožňuje vlevo přístup do atria baziliky sv. Petra.. I tento průchod střeží švýcarská garda. Je třeba poznamenat, že starověký a již existující přístup do vatikánského komplexu odpovídající Bronzovým dveřím nebyl ani po výstavbě kolonády přerušen, ale zůstal v souladu se samotnou Scala Regia a přímou cestou ze 16. století . Borgo Nuovo pocházející z Ponte Sant ‘Angelo
